Květen 2011

Jsem jedním ze smrtelných hříchů!

25. května 2011 v 1:12 Více
Víte, že závist může i fyzicky bolet? Kdo jednou necítil takovou vnuklou myšlenku "závidíš mi?".."jooo".. Když to ale člověk tomu druhýmu přeje, tak vlastně nezávidí a všechno je najednou mnohem veselejší!:D:) Jeden Japonec (Hidehiko Takahaši) toto odvětví studoval a také to prokázal.

Jedna pilulka a navždy zapomenu co bylo!

24. května 2011 v 23:57 Více
Nejsem zrovna nějaký počtář, respektive žádný. Co se počítání týče, začínaje u počítání jedna a jedna je stále pořád jedna a konče tím, že nevím co se sebou. Achjo. Tak jsem zjistila, že počítám s něčím.. (nebo snad někým?!) ..ty důsledky a situace k tomu patří.. jsou to jen dny, týdny, měsíce, roky a nakonec se z toho stane cesta vašeho života a toho co jste prožili a tak jdete dál..

Dneska se mi zdálo, že mám dobrou náladu, ale večer to na mě dolehlo. Ostatně jako vždycky. Jako bych byla jedna a tatáž osoba, ale pokaždé jinak. Momentálně nemluvím o schyzofrenii (rozdvojené osobnosti) a ničem podobném. Záleží na pohledu, kterým se dívám na věci ve dne a v noci.

Posledních pár dní chodím spát dost pozdě a pokud jdu dřív, tak se jen tak ledabyle povaluji v posteli. Přemýšlím a to je to nejhorší.. v noci.

Člověk hodně přemýšlí, když je sám a když se snaží usnout, ale nejde to. Když máte nějakou starost nebo nepříjemné vzpomínky. Co mám udělat? Litovat se? Aby někdo litoval mě? Nechci, díky..!! Kdybych byla nastokrát velký zastánce pozitivního myšlení řekla bych si: ,,Ale notak! Chci být přece lepší!".. Jsem sračka, nicotka litující se.. Né tak docela, protože mám přece ty dvě strany, o kterých jsem tenhle článek začala ne?!..

Král králů jménem Mozek

24. května 2011 v 1:15 Více
Co je vlastně mozek?

Takové jedno velké sídlo, které řídí celé naše tělo..je řídícím orgánem naší nervové soustavy. Mozek není jednoduchý, právě naopak - je šíleně složitý!.. Řídí a kontroluje tělesné funkce..srdce, trávení, schopnost pohybu, řeči. Nejenom tohle, řídí i samotné myšlení či vnímání emocí..

Díky mozku myslíme, cítíme, vzpomínáme a taky zapomínáme. Vybíhají z něj nervové dráhy, aby mohly jako nervy pokračovat do celého těla a řídit veškeré činnosti. Zároveň mozek zpracovává informace přicházející z vlastního těla i vnějšího světa. Informace jsou předávány elektrochemickou cestou mezi neurony. Každá část mozku má svou specializovanou funkci.

Nejjednodušší "nervovou soustavu" mají živočišné houby. "Nervové" signály zprostředkovávají améboidní buňky ve stěnách těchto hub. Skutečnými neurony oplývají až prvoci. Nervové buňky jsou jako síť rozprostřeny v jejich těle a volně se dotýkají svými výběžky. Nervy ještě nejsou vyvinuty. Složitější ploštěnci už mají nervové provazce a mozkovou uzlinu.

Dvě tváře

23. května 2011 v 1:10 Kecy
"..je to žena dvou tváří - skrývá v sobě ženskost i mužnost, jemnost i hrubost."

Snad každému znás se stalo, že mu někdo druhý řekl "změnil/a jsi se".."jsi někdo jiný"..apod. Každý má pomyslné dvě tváře, tak jako geny, se kterými nic nenadělá. Jsou v něm už při vývoji a jen postupným životem získává jedinec své osobní kouzlo a stává se osobností...

V každém člověku nastává rozepře mezi výběrem cesty - Dobro vs. Zlo. Záleží na rodině, místě kde žijeme, kde vyrůstáme a na tom, jak budeme reagovat my sami na naše okolí. Všechno má vliv, všechno nás dokáže ovlivnit, zamotat hlavu...

Pouze my sami můžeme volit a jít si za tím..Rozvíjet naše sny, naše přání..

Kdo jsem?!

23. května 2011 v 0:47 Kecy
..a tak jeden člověk řekl "Nejlépe poznáš druhého při souboji nebo při sexu", tak jsem se rozhodla pro oboje!!!..

Spousta lidí mě možná odsoudí, spousta lidí změní názor a bude věřit těm věcem okolo.. Člověk by nevěřil, jak ho některé věci ovlivní, jak změní jeho názory, pohled na svět a pozmění jejich osobnost.

Považovala jsem se za vcelku hodného člověka, který je schopný vlastní život zahodit pro nějakýho chudáka co za to nestojí. Lži, zapírání, nedůvěra.. všechno tohle se ve mě rozvinulo a to jen díky jednomu jedinýmu člověku!..

Vždycky jsem dokázala rozlišovat věci, pocity, měla jistotu v pár věcech, důvěru. Teď? Největší zmatenost mého života..

Posledních pár dní o mě stojí spousta lidí, (Nechci aby to teď vypadalo, jak moc si myslím, jelikož mi k povyšování se nad druhými stále chybí nos do nebe..) ale proč o mě tak stojí??? Možná ty věci, který jsem prostě udělala a dělat neměla... Ale víte, posunulo mě to dál..

Škoda, že nemůžu napsat přesně všechno ze svýho života, nejspíš si zavedu růžový deníček.. Inu, trochu cenzury neuškodí...

Posmrtný život? Wtf?!

11. května 2011 v 0:53 Více


Čím jen začít? Začnu tedy tím, že se v 19.století rozšířil tzv. Spiritismus. Jedná se víru v posmrtný život a komunikaci s dušemi zemřelých prostřednictvím média (takový ten prostředník, který slouží jako sdělovací prostředek).. Otázkou ale také je jestli na takové věci věříte, aby jste jim případně porozuměli..

Každý z nás jednou zemře. Je to jeden z koloběhů života. Málokdo věří, že je to všeho definitivní konec. Někteří věří v opuštění schránky (těla) a přenesení duše do jiného organismu (např. pes). Někteří věří, že duše zůstávají mezi živými, aby se stali strážci blízkých a různé neprokázané věci (blá, blá).

Co se toho týče, tak jsem dost objektivní, protože není žádný důkaz (opravdu žádný nemám) o tom, který by mě přesvědčil. Nevěřím...

Vezměme si ještě např. tohle: Určitě znáte Faraona Tutanchamona. Byl faraonem 18. dynastie a na svůj trůn nastoupil v pouhých devíti letech. Jeho život, ale neměl dlouhé trvání, když si to tak vezmete. Zemřel už v devatenácti a nejspíš za to mohlo zlomení stehenní kosti. Faraoni si od doby své korunovace chystají poklady do posmrtného života (Ó ano máme to tady zase, posmrtný život). Jelikož zemřel brzy, tak jeho hrobka byla jednoduchá. Zajímavé bylo, že byl pohřben na netypickém místě. Co čert nechtěl, tak se do hrobky brzy poté vloupali zlodějíčci, kteří byli nachytáni a tak nestihli nic ukrást. Nastalo období záplav a tak byl Tutanchamon na nějakou dobu opravdu "pohřben". Howard Carter ho však jednoho dne objevil a našel také spousty pokladů, které vzbudily ohromnou senzaci. Když jsem přemýšlela nad tím kolik si toho s sebou vzal do hrobu, říkala jsem si, že pro každého je pokladem opravdu něco jiného:D Na co mu byla stolní hra? Nebo snad spousta nábytku? Někteří se jak tak koukám ani po smrti nudit nechtějí :D

Existuje také spousta knih, kde se možná dá pochopit něco o posmrtném životě a vědět něco víc např. Anthony Borgia zachytil ve své knize "Život ve světě nespatřeném" co se stane po fyzické smrti člověka (opravdu jsem ji prozatím nečetla, ale možná vás chytne :D).;)

Důvěra je cnost

10. května 2011 v 0:01 Kecy
Získat si důvěru člověka je těžké. Člověk si ji musí vybudovat činny. Zašlápnutí důvěry je hrozně snadné a proto můžeme důvěru přirovnat ke křehké květině, o kterou se vlastně celý život staráme a jednoho dne díky nějaké hloupé chybě uhyne. Tak rychle se může zničit i přátelství.

V životě se dočkáme takové zásluhy podle toho, jak se budeme chovat k ostatním lidem. Pokud na ně budeme hodní a vstřícní, dobře se nám povede. Řekněte mi kdo z vás dokáže porozumět člověku? Pokud chceme nějaké osobě plně porozumět, musíme prožívat její pocity, trpět jejími bolestmi a užívat si její radosti. Pokud chceme, aby druzí viděli naše dobré vlastnosti, tak jim musíme dát volný průběh, vypustit je na povrch a schovat za ně všechny ty špatné..:)

Oblak pozitiva

9. května 2011 v 0:10 Kecy
Takové pozitivní myšlení je klíčem k celému úspěchu.. Není to snadné, není to jednoduché a většina lidí má sklony k opaku - pesimismus, deprese, fáze smutku. Víte stačilo by, aby měl člověk kolem sebe věci, kterému mu připomínají to dobré, které je zahřejí u srdce. Jako například obrázek, který vám nakreslil váš kamarád jen tak pro radost..:) Maličkosti vedou k velkému úspěchu. Skromnost je prvním krůčkem ke štěstí, a proto buďme tak skromní, aby nám ostatní záviděli! Mohou nás nazvat pošetilci, ale no a co?!..:)) Když si věci ve svém životě dobře poskládáme, tak je můžeme nazvat štěstím. Když dáme takovému obyčejnému člověku možnost, aby se stal výjmečným, aby byl jednou z krásných vzpomínek v našem životě, tak pochopíme co to štěstí je!!!:)

O čem každý den přemýšlíš? O svých problémech nebo o štěstí, které tě potkalo, že tady můžeš být, že můžeš být tím kým jsi? Zamysli se, zeptej se sám sebe. Život stejně jednou skončí, jednou bude všeho konec a štěstí je prchavá záležitost, kterou do té doby můžeš rozvíjet a nepustit mezi prsty..:)

Mnoho lidí si dává otázku jaký je jeho úděl v tomto životě a kdekdo věří v posmrtný život. Můj osobní názor je takový, že člověk je tu hlavně pro to, aby si prožil svoje, zažil svoji cestu, rozhodl se pro stranu dobra nebo zla. Člověk je zde někým, kdo jednou bude mít rodinu - v to je předurčen. Aby mohl žít a být šťastný, musí mít přátele, rodinu a cítit lásku. Jaký by byl svět bez lásky a přátel? Bez opory? Bez toho co ti pomáhá být nad vodou. Je těžké si to jen představit. Jednoduché by to rozhodně nebylo. Svět není z hedvábných šatů, do kterých se oblečeme a jdeme snadnou cestou života. Vždycky tady budou nástrahy a bodliny, které se nám vryjí do kůže a zanechají jizvy. Ty nás obrní proti všemu dalšímu a staneme se silnějším, lepším člověkem s rázným cílem, který to dotáhne dál...! Buďme silnou osobností!!:)

Máš možnosti zkusit být lepší! Tak se do všeho naplno opří!! Tak to udělej..! Na co čekat? Opři se do toho!! Štěstí a pochopení nalezneš. Něčím čím se stále řídím mě nutí jít vpřed a to je naděje, která přece umírá poslední....